Jak jsem se dostala k tvoření šperků ?

Jak jsem se dostala k tvoření šperků a k otevření Eshopu Kořeny s přírodou uvnitř?

Ráda bych se tu s vámi podělila o svůj příběh a o cestu, která mě přivedla až k tvorbě. Jelikož Kořeny nejsou jenom o špercích, ale především o příběhu, který za nimi stojí. A protože jsem dlouhou dobu mlčela a vstřebávala, promýšlela, pozorovala, objevovala, ztrácela a nacházela, tak teď myslím nastal ten správný čas zase chvilku mluvit…

Jak jsem se teda dostala až ke šperku?

Myslím, že šperk si našel spíš mě. Nikdy jsem neměla ambice a myslím, že ani odvahu zakládat vlastní projekt a k tomu eshop. Nebo jsem alespoň netušila, že tu odvahu v sobě mám. Ale hlavně jsem nenašla tu onu vysněnou práci, která by mě bavila a dávala mi smysl. Takže volba byla jasná! Otevřu si vlastní eshop. Ještě před ukončením školy jsem přemýšlela, co já budu dělat!? Vyrábět vlastní výrobky, které bych prodávala? (Vždyť nic neumím!?…) A tak jsem se pár let plácala ve/s vlastní neschopností a nerozhodnosti. Pronudila, prozoufala, probrečela, propřemýšlela jsem se dny až do současnosti.

A aby toho zoufalství nebylo málo, tak ve stejném čase zjistili mojí mamince rakovinu…. Bohužel v únoru 2019 nás opustila…

Ale přesto (nebo právě proto?) jsem narazila na stránky holandské šperkařky Naturae Design. (V té době jsem hledala prostě něco krásnýho, čím bych si zpříjemnila a zaplnila dny. Takže jsem projížděla instagramy s krásnýma fotkama. Dneska jsem si jistá, že mě zoufalost přivedla až sem k tvorbě.) Když jsem uviděla, co tvoří tahle Holanďanka… cítila jsem zase, že existuje východisko z mé situace, že bych mohla zase cítit radost ze života! To je ono!! Ale jak na to? Nejsem přece žádnej šperkař a taky nemám žádný šperkařský dovednosti a neznám žádný techniky…. Několikrát jsem si to v hlavě rozmluvila… Ale nikdy mě to naneštěstí moc dlouho nevydrželo. Jsem prostě člověk, kterej potřebuje tvořit. Mít radost a cítit smysl z toho co dělá. Cítila jsem, že když nebudu tvořit, tak ten slabounkej hlásek, kterej mi někde hluboko radil, začni tvořit, dělej něco, raduj se, objevuj, zkoušej… Utichne.  A já bych už asi nikdy nenašla odvahu pustit se do něčeho vlastního. Hlava si vždycky najde výmluvu, proč to nejde a proč není vhodnej čas…  A tak jsem si v lednu 2019  vytvořila web, zařídila eshop a bylo!

Ale zpátky k tomu jak jsem se dostala k tvorbě šperků. Bylo brzké jaro 2018 a já jsem byla zase zoufalá, že nic neumím nikdo mě nezaměstná… Moje mentální pole bylo naprosto vyčerpané. V té době jsem se navíc topila na pracáku. Blbá škola, blbej život! Všechno blbý!!!!

Nějakým způsobem se ke mně dostala technika galvanoplastiky. Touto technikou je možné pokovovat přírodniny. Cože to jako fakt???? JO!  Naprosto jsem se zamilovala!!! Nakoupila všechnu techniku (laboratorní zdroje, měď) a vrhla se do toho. Jenže první pokusy byly naprostá katastrofa!!!!! Měď nedržela na pokovované přírodnině. Odpadávala nebo se na přírodninu vůbec nechytala. Ok říkám si. Teď už to vzdát nemůžu. Vždyť jsem do toho vložila svoje poslední úspory! Dobře najdu si kurz. A taky našla a naučila se základní techniky, jak a z čeho namíchat tekutinu ve které se přírodnina pokovuje.

Touto technikou se většinou pokovují malé lístečky, malé kamínky, malé přívěšky,malé naušničky a prstýnky…. Mým snem bylo tvořit rozměrné věci. Rozevláté vílovské svatební korunky, hřebínky, sponky do vlasů. Pokovovat různé větvičky, liány, lístky, květy, kořínky… Achjo  proč já jsem si zase vymyslela něco speciálního? Toužila jsem vyrábět vlasové šperky pro odvážné ženy, které chtějí něco výjimečného. Něco, co jim navíc zůstane jako památka už na věky. Zakonzervované vzpomínky. Zakonzervovaná přírodní krása. (Prostě s přírodou uvnitř. To bylo jasný ještě dřív, než jsem vůbec ovládala techniku galvanoplastiky. )

Koncem května 2018 jsem se konečně vrhla na tvorbu vlasových korunek! Učila jsem se vlastní technikou pokus omyl. Protože jsem nenašla nikoho, s kým bych mohla konzultovat nebo kdo by mi mohl poradit co a jak. (Ale upřímně dnes jsem za to docela i ráda.) Postupovat přesně podle návodu to není nic pro mě.  V průběhu tvorby se na mě vyrojilo několik potíží jak udělat tohle a jak zase tamto. Jak šperk vybrousit a vyleštit do finální podoby aby neodpadaly lístky, větvičky, květy a aby se to nezlámalo. Všechno se to sypalo a zase postupně skládalo. Nahoru a pak zase dolů…  První seriózní korunku se mi povedlo vyrobit asi po půl roce testování a zkoušení.

Když se ohlídnu nazpátek, tak můj nejcennější poznatek zní. (Není to žádná převratná myšlenka a asi to každý, kdo něco tvoří zná, ale stejně si myslím, že je to důležitý zmínit.) Nejlepší je všechno si osahat sám. Pak to, co se naučíte nikdy nezapomenete. Důležitý je taky učit se z vlastních chyb. A hlavně se nevzdávat! Musím si to pořád opakovat. Hlavně se nevzdávat! Hlavně se nevzdávat! Přizpůsobit si to pro sebe. Tak aby to, co tvořím bylo prostě osobitý. Prostě moje. V tom spatřuju tu sílu, výjimečnost. A tak se postupně rodí ateliér Kořeny s přírodou uvnitř. Kořínky se postupně upevňují, usazují a taky rozrůstají o nové produkty. Snažím se vytvořit láskyplné prostředí pro život i tvorbu. Snažím se na nic netlačit. Nechat to přirozeně růst a rozrůstat se… (I když přiznávám. Je to někdy dost složitý nechat věci být.) Pořád se učím. Pořád jsem na cestě. A doufám, že ještě hodně dlouho budu…

 

Tleskám a děkuju pokud jste to dočetli až sem a doufám, že jsem vás neznechutila a neunudila.

Tak co dáme to spolu?

 

A co vy jaké jsou/ byly vaše začátky?

Jo a taky budu moc ráda za jakoukoli zpětnou vazbu!

S láskou Karolína

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.